V moři Egejském

19.05.2017

Troška rehabilitace, léčba sluncem, koupelemi ve slané vodě a nekonečným houpáním...

Odhoď přítěž, člověče! Ať je lehká loď tvého života, naložená jen tím, co potřebuješ - útulným domovem a prostými radostmi, jedním nebo dvěma přáteli, hodnými toho jména, někým, koho bys miloval a kdo by miloval tebe, kočkou, psem, jednou nebo dvěma dýmkami, dostatkem jídla a oděvu a o něco víc než dostatečnou zásobou něčeho, čeho by ses napil, poněvadž žízeň je věc nebezpečná. 

Uvidíš, že potom ovládneš loď lehčeji, nepřevrhne se tak snadno, a když se převrhne, tolik na tom nesejde, solidní zboží snese vodu.

Budeš mít čas na přemýšlení i na práci, budeš mít čas opájet se slunečním paprskem života - čas naslouchat eolské hudbě, kterou boží vítr vyluzuje ze strun lidských srdcí kolem nás.

Prosím za prominuti. Úplně jsem zapomněl. 

Jerome Klapka Jerome

  Ještě pořád 1. června

Dorazili jsme zpět k autu a pomalu balíme. Domácí nejsou doma, a protože jsme o den přetáhli domluvené parkování, tak necháváme nějaké peníze a pamlsky u dveří, na dálku děkujeme, a odjíždíme směrem jižním.

Cestou zastavujeme u vesnice Fargovo, fotíme se u cedule, abychom mohli poslat pozdrav kamarádu Fargovi.

Přes půvabné vesnice Valkosel, Ablanitsu míříme do Goce Delceva, kde chceme nakoupit zásoby na loď. A tak i činíme, s mnohými zmatky se nám daří naplnit různými pochutinami i popitinami zbytek volného místa v kufru našeho samohybu.

A pak už hurá, vyrážíme směrem k moři! Do dnešního cíle zbývají dvě stovky kilometrů.

Celkem lehce překonáváme hranice a pokračujeme směrem Dráma, kousek se svezeme i po dálnici, a odbočíme na Stavros, Olympiadu, Stratoni, až do Nea Rody. Tam přijíždíme už za tmy, ještě nakoukneme do přístavu a ke spaní si vybíráme flíček pod moruší na parkovišti, kde zatím nikdo neparkuje.

Dobrou noc

2. června

Přesun na jih

Celkem dobře jsme se na parkovišti vyspali, tak rychle balíme a přejíždíme přes úzkou šíji na západní pobřeží, a ještě kousek dolů k městečku Ouranoupoli, kde na nás čeká na kotvě Šaman a jeho Cicci & Cocco.

Snášíme na břeh věci potřebné i méně potřebné, nedbajíce moudrosti klasika. Šaman nám však naloďování značně ulehčil, neboť na gumový člunek přidal i motorek, takže stačily tři jízdy a bylo naloděno.

První seznámení, pohoštění a přípitek, a po chvíli vyplouváme. Šaman zvolil lehkou seznamovací trasu z Ouranoupoli kolem ostrova Ammouliani směrem k prostřednímu prstu Chalkidiki Sithonii. Protože tyhle končiny Šaman zná opravdu dobře, zavedl loď k ostrovu Diaporos, kde zakotvil v útulném (a bezpečném) fjordu.

27 km

3. června

Seznamování s lodí jakož i s námořnickým názvoslovím, nácvik kolébavého kroku

Vyplouváme podél východního pobřeží Sithonie, zastavujeme na koupání v zátoce kousíček od Manassu a pokračujeme, asi bych měl napsat křižujeme proti větru do zátoky u obce Pigadaki. Tam probíhá příprava na příští den. Ten by měl být takovým pomyslným vrcholem našeho plavení, obeplutí kolem hory Athos. A protože se u celého poloostrově Athos je mnišský stát Agion Oros a nesmí se tam kotvit, čeká nás i Cicci & Cocco dlouhá plavba. 

A tak se stáváme námořníky, už víme, kde má loď příď, záď, kormidlo...používáme genu (přední hadra s tím rollfokem), a víme, co je to plout „na motýla“

39 km

4. června

Kolem hory Athos a poloostrova Athos

Dnes nás čeká dlouhý den a plavba kolem Athosu. Na poloostrově je autonomní pravoslavný mišský stát, nesmí se tam bez povolení a nesmí tam ženy. Samotná hora Athos působí majestátním dojmem, od mořské hladiny se strmě zdvíhá až do výšky 2033 metrů. Na jejích skalnatých úbočích je mnoho starobylých klášterů, oficiálně zde žije asi 2000 mnichů. Vrcholek bývá zahalen v mracích, v horních partiích bylo ještě množství sněhu.

Vstáváme o půl páté, polykáme kinedryl, a v pět už jsme na cestě. Plujeme více méně přímým směrem na západní mys pod horou Athos. Obeplouváme horu k východnímu pobřeží a obracíme k severu. Bohužel nemáme štěstí na vítr a zbytek plavby musíme použít motor. Ještě za světla kotvíme u poloostrova nad městečkem Stratoni. Dlouhý den, únavná, ale krásná plavba.

101 km







5. června

Olympiada - Stagira

Vyplouváme kolem blízkého ostůvku, koupeme se, rybaříme, a poté směřujeme na sever k městečku Olympiada. V podvečer nás bere Šaman na prohlídku starobylého města Stagira. Města, kde se psaly dějiny, i té naší „civilizace“. Založeno bylo v roce 655 před naším letopočtem a pocházel odtud např. Platónův žák Aristoteles, učitel Alexandra Velikého. Je to zvláštní pocit, procházet se těmi místy. A bylo fajn, že byl Šaman s námi, hodně o těch místech věděl, a co věděl, to nám pověděl :-) Poučné a zajímavé!

20 km

6. června

Dovolená, na lodi, v Řecku

Z Olympiady vyplouváme ráno na malý ostůvek Kafkanas, kde je ideální místo ke koupání, rybaření... A tak to všechno v hojné míře děláme, prostě jako na dovolené. Ale všeho s mírou, i flákání. A tak vyrážíme proti větru směrem jihovýchodním. 

Křižujeme dolů do nějaké bezejmenné zátoky na poloostrově Brostomnitsa nad městem Stratoni. Poloostrov je rezervací, ale pobřeží je z lodi přístupné. Využijeme toho k zakotvení a přenocování.

30 km

7. června

Malá mořská relaxace

Vlastně nevím, co jsme dělali, asi jsme se motali kolem Stratoni

8. června

Už se nám to chýlí ku konci

Noc trávíme na kotvě opět u poloostrova Brostomnitsa nad městem Stratoni. Ráno zajíždíme k ostrůvku Eleftheronisos, abychom si opět užili mořské vodičky, a potom přesouváme k jihu, kde kotvíme v mimořádně špinavé zátoce pod Nea Roda. Někde na pevnině měl být poustevník. Ovšem řecký úředník je mnohem víc, tak si to s ním vyřídil. A tak prý už poustevník není. Prý...

20 km



9. června

Končí houpání a kymácení, čeká nás méně pohodlné cestování

Chystáme odjezd, přejíždíme do přístavu v Nea Rodě, vyzvedáváme auto, nakládáme tu spoustu věcí z lodě. Šaman ví o hospůdce s dobrým gyrosem, tak tam jdem. Byl fakt výborný. Ale to už je vše, nastal čas k odjezdu.

Tak Šamane ahoooj!

Odjíždíme, tentokrát přes Serres a překračujeme hranice Bulharska. Za Blagoevgradem už přemýšlíme o noclehu, Muskwa navrhuje odbočit na Rilu a po noclehu ráno navštívit Rilský Monastýr. Což je jedmyslně přijato, a následně realizováno. Nocležíme kousek za Rilou, u krásné říčky, pod krásnou skálou.

10. června

Cesta tam, cesta zpět

Ráno se jídlem nezdržujeme a vyjíždíme údolím k Rilskému Monastýru. Koukáme, fotíme, je to nádherné. Ještě zajdeme na kafčo a před polednem už jsme opět na cestě k domovu.

Srbsko projíždíme bez problémů, v Maďarsku už přemýšlíme o noclehu. Je nejvyšší čas, takže za Kecskemétem sjíždíme z dálnice do poslední zelené plochy před Budapeští. S levým vokem přivřeným to celkem ušlo, vyspali jsme se, ani komáři nebyli. Dobrý.

11. června

Epilog

Den poslední, Budapešť, Vídeň, Znojmo, Dyje...a šmitlich!

Tři týdny, docela dost času. Aspoň podle kalendáře. Nám ty tři týdny připadaly jako chvilka, strašně rychle se mihly našimi životy, a už jsme zase každý v tom svém divném stereotypním žití. Někteří vstávají zase do práce, jiní vstávají zase každý den do důchodu. Ale nezoufejme, na to mají gebír jiní. My jsme kousek našich životů žili! Dík za to!